Výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele dle ZP § 317 se často označuje jako home office nebo mobile working. Základní definice takové práce je:
Zaměstnanec vykonává práci na základě pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele (vykonává pro zaměstnavatele sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje), ale nepracuje na pracovišti zaměstnavatele.
Práce tedy nemusí být vykonávána z domova, ale zaměstnanec může práci vykonávat kdekoliv mimo pracoviště zaměstnavatele. Může se jednat o práci z domova nebo může zaměstnanec vykonávat práci kdekoliv ve veřejných prostorách – př. kavárny, restaurace.
Práce mimo pracoviště zaměstnavatele je prvním definičním znakem home office. Druhým znakem je, že si zaměstnanec sám rozvrhuje pracovní dobu, ve které má splnit úkoly od zaměstnavatele.
Je tedy nutné uzavřít dohodu o práci home office mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a tato dohoda musí respektovat to, že se na domáckého zaměstnance vztahuje zákoník práce, vyjma:
§ 317 ZP písmeno a) na pracovněprávní vztahy se zaměstnancem pracujícím z domova se nevztahuje rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.
Na takového zaměstnance se ale vztahuje omezení maximální délky pracovní doby.
§ 317 ZP písmeno b) při jiných důležitých překážkách v práci nepřísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu (pokud nestanoví prováděcí právní úprava jinak) nebo jde-li o náhradu mzdy nebo platu podle § 192 (zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopný nebo mu byla nařízena karanténa).
§ 317 ZP písmeno c) zaměstnanci nepřísluší mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy nebo příplatek za práci ve svátek. § 317 neřeší příplatek za práci přesčas a poskytnutí tohoto příplatku může vyloučit pouze zákon, proto v případě práce přesčas je zaměstnavatel povinen poskytnout tento příplatek nejméně v zákonem stanovené výši, což je 25% průměrného výdělku zaměstnance. Zaměstnanec má také nárok na další příplatky – příplatek za práci v noci, příplatek za práci v sobotu a v neděli – pokud nejsou sjednány v dohodě podmínky práce, které neumožňují práci v těchto časech.
Dohoda o výkonu home office může být součástí pracovní smlouvy nebo může být uzavřena samostatně. Musí vždy obsahovat:
Dále by měla obsahovat:
Velmi doporučujeme dohodu se zaměstnancem písemně uzavřít a snažit se o přesnou specifikaci práce home office.
Zaměstnavatel nemůže práci z domova zaměstnanci přikázat, home office je možný pouze se souhlasem zaměstnance.
Zaměstnavatel nemůže rozvrhovat pracovní dobu, ani určovat začátek a konec pracovní doby.
Zaměstnavatel musí zadávat takové množství práce, aby zaměstnanec nemusel překračovat maximální délku pracovní doby, kterou ukládá zákoník práce – tedy zaměstnavatel by měl zadat jen tolik práce, kterou je zaměstnanec schopen zvládnout za týdenní pracovní dobu.
Zaměstnavatel může vyloučit práci v průběhu svátku a víkendu nebo může vyloučit práci přesčas – ideálně stanovit v dohodě se zaměstnancem.
Zaměstnavatel je povinen poskytnout příplatek za práci přesčas.
Zaměstnavatel může podrobně upravit základní pravidla práce home office ve vnitřním předpisu nebo uzavřenou dohodou se zaměstnancem. Ve vnitřním předpisu by si měl zaměstnavatel stanovit a zabezpečit dodržování bezpečnosti práce a ochranu zdraví při práci – pravidelné prohlídky místa, kde bude práce vykonávána, upravit evidenci pracovní doby, stanovit dobu, kdy zaměstnanec nesmí pracovat, určit místo, čas a způsob předání výsledků práce, atd.
Každá práce formou home office je v některých aspektech specifická, Doporučili bychom proto zaměstnavatelům mít se zaměstnanci uzavřenou dohodu, kde si vše odsouhlasíte, než jen stanovený vnitřní předpis.
Zaměstnavatel nesmí přenášet náklady na zaměstnance – př. náhrada za zvýšenou spotřebu energií z důvodu práce z domova, využití internetového připojení, atd.
Zaměstnanec si nemůže home office „vynutit“, musí se se zaměstnavatelem na práci z domova dohodnout.
Zaměstnanec si sám rozvrhuje pracovní dobu, ve které vykonává sjednanou práci. Takže v případech, kdy zaměstnanec sice pracuje z domova nebo na jiném místě a pracovní dobu mu rozvrhuje zaměstnavatel, není to dle zákonné definice home office a nevztahují se na takovou práci odchylky § 317 ZP. Zákoník práce takovou práci nijak neupravuje.
Zaměstnanec si určuje pracovní dobu sám, nemá od zaměstnavatele určen začátek a konec pracovní doby a ani nemá stanovenou práci do pětidenního pracovního cyklu.
Zaměstnanec nesmí překračovat maximální délku pracovní doby.
Zaměstnanec je povinen vykonávat práci osobně – nemůže si na danou práci sjednat pomocníka.
Zaměstnanec nemá nárok na náhradu mzdy nebo platu při jiných osobních překážkách – předpokládá se, že si zaměstnanec může svoji práci zorganizovat. Mezi jiné osobní překážky patří např. návštěva zdravotnického zařízení, narození dítěte, atd. Zůstává však zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu v případech svatby (vlastní), úmrtí blízké osoby nebo přestěhování v zájmu zaměstnavatele.
Zaměstnanec má právo na proplacení příplatku za práci přesčas.
Zaměstnanec má právo na proplacení zvýšených nákladů kvůli práci z domova – internetové připojení, zvýšená spotřeba energií, atd.
Podcast: Home office a zákony
